Mona Monáda

Díky za inspiraci 😍😇

Já peču pořád a ráda, ani mi nevadí, že to nikdy nejím. Stejně bych na vánoce pekla, tak už vím, co to bude 😇
Štědrák a na večer čokoládový dort s kandovaným pomerančem.

O to už se ani nepokouším. 😀
Něco vymyslíme, pořád zbývá spousta dobrých věcí.
Ten štědrák jsem ukázala doma a prý ho mám udělat 😍

Šunka s jablečným křenem je ve hře, pečivo bohužel nemůžu. Krevety nejedí děti, uherák s okurkou nenadchl.

😲😲😲😍😍😍 to je nějaký vrstvený koláč? Jak se to peče? Extra nebo všechno dohromady?

Tady jsou děti jen dvě, ale obě pažrutné a rodiče mlsní. 😅

Už jsem pogooglovala, schází jen štědrák. Co je to?

Ty jo, to jste měli hustý 😍😍😍
Půlka věcí ani nevím, co je...

Oplatku s medem? Mňam 😍
Já pořád řeším předkrmy, mám na ně hezké talířky, ale nemám na ně nápady.

Právě že co rodina, to recept. Každý ať si udělá, co má rád.
Jaký máš rád ty?
Povídej, jak večeřite na vánoce, hledám inspiraci na obměnu chodů 🙂

Dělnické čtvrti chodím zkoumat taky. Budila jsem tím údiv v Dublinu a v Portu, přišly mi podivně malebné. Tohle chápu.
A jít se podívat na hřbitov člověka obeznámí s minulostí toho místa, taky chodím.

Charlie Hebdo once again gets to the heart of the matter
🤣

Moje máma dávala do salátu gothaj vždycky, ale náš salát je spíš vlašský. Nicméně by mi přišlo trapné tu oživovat spory o to, která z těch statisíců verzí salátu je superiorní. Argumentace kolem toho je vždycky na vypíchnutí oči.

V úterý mám dopoledne dvě exkurze v muzeu, pak musím vyzvednout dceru ze školy a odpoledne učím 🤯🤯🤯

Zatím nemám, a reakce většiny lidí byla, že je to trapný, tak nevím. Ale třeba přijde nápad 🙂

Ponožky jsou dobrý nápad, ty asi ještě přikoupím, díky. 😉
Zatím jsem objednala to, co jsem už nevěřila, že existuje: parfém podle mých představ kolem 1000 Kč.

Jaké, prosím tě?

Jenže v mém věku už se jiné zajímavé fotky generovat nedají. Cestování a žrádlo.

Všechny ty internety.

Ano.

Ještě chybí položka "pro dceru". 🙂

Proč je to téma? Já blokuju spoustu lidí. Považuju to za samozřejmé právo každého uživatele.

Některé věci mě hrozně serou.

Naše zdravotnictví je pračka, co umí prát jen na čtyřicet.

Vážení přátelé, ano.

Mimoděk jsi vyslovila klíčový problém dnešní medicíny. Pacient, který má určené laboratorní hodnoty/zobrazky/histologii, je prohlášen za zdravého bez ohledu na svůj klinický stav. Neléčíme nemocné, léčíme papíry.

No když už se člověk chce dávat za vzor, tak by neměl být úplná troska. A to právě u nich platí.
Ty jsi smolař. Dysfunkci žlučníku mají desítky procent populace, ale málokdo do dotáhne do tvých končin...

Ta moje kamarádka taky.
A to vystudovala medicínu a skoro dvacet let se jí živí.
Nechápu tuhle komunitu, nikdo z nich není nijak pronikavě zdravý. Přitom na všechno mají nějaké extra studie.

Já tohle chápu. Na druhou stranu, je fajn, že jsi sama nakonec dospěla k vyššímu modelu.
Moje kamarádka z nemocnice si ortorexií pokazila manželství a moji sousedi se na tom tématu odcizili taky, taky už jsou od sebe. Třeba je k tomu taky vedl racionální důvod, ale štěstí jim to nepřineslo.

Myslím, že kdybych tady do detailu vyprávěla, jak se k nám včera moje matka chovala, tak by jedno voko nezůstalo suchý.
Když odešla, říkám manželovi: já vím, že to se mnou není lehký, ale uvaž, že jsem vyrostla v tomhle, a uvidíš, že jsem na sobě udělala kus práce.
Věř mi, bylo to strašný.