Tomáš Ne-Krčál

Učím se kreslit, den 38.

Celý den přednášky, potom 3,5 hodiny měření pro bakalářku, potom cesta nakoupit, potom ujetý bus, potom čekání v hospodě na další, na kolej dorazil až o půl dvanácté. Tentokrát mám patřičnou výmluvu, proč kreslím až takto pozdě a takto málo.

Učím se kreslit, den 37.

Čmáranice dělané doslova na koleni a na poslední chvíli

- vracím se z trhání zubu

- sbalím si a jdu na vlak

- ve vlaku ke mně dojde průvodčí

- ‚‚Tak se vám podíváme na zoubek, jo?‘‘

To nemůže být náhoda.

Učím se kreslit, den 36.

Už bylo načase se někam pohnout. Pán učitel mi dnes měl zadat nové cvičení, ale asi má jiné povinnosti. Tak jsem začal zkoušet hlavy.

Poněkud energeticky napsaný článek, až bych řekl že by se víc hodil do recenze na Databáze knih než na veřejnoprávním webu.

Autor podle jména zřejmě rusky umí, tak nám mohl vylíčit pár scén jako příklad. To neudělal.

Učím se kreslit, den 35.

Včera jsem znovu zapomněl na kreslení, už podruhé. Co s tím budu dělat nevím.
(Kresba z fotky, ne z videa jako doposud)

Učím se kreslit, den 33.

Má to být Sterakdary, načmáraný za 10 minut.

Učím se kreslit, den 32.

Zdá se mi že to zase flákám.

Učím se kreslit, den 31.

Málem bych opět zapomněl. Spolubydlící už ale spal, tak sem šel ke stolu na recepci.

Učím se kreslit, den 30.

První měsíc pryč. Nevnímám že bych se nějak zlepšil, ani jsem to nečekal. Však většina byly jen čáry a kolečka. Už bych si mohl u pána učitele říct o nové zadání.

Nevím proč, ale ten gympl mi vždycky přišel neuvěřitelně nezajímavý. Byli jsme se na něj se školou podívat naživo, a i tak mě vůbec nezauajl. Přitom se mi prvorepubliková architektura velmi líbí.

Učím se kreslit, den 29.

Prý ať kreslím lidi v kavárně/parku, říkal pán učitel. K tomu mi ale brání lenost a sociální úzkost. Ale lidi v MHD, to je jiná. Tou jezdím na denní bázi, nic mě to nestojí a když by si lidi všimli, že je kreslím, co udělají? Vystoupí na jiné zastávce než chtějí?

Internet Explorer moment. O atomovém torpédu co spláchne Britské ostrovy jsme slyšeli už v prvním půlroce (možná i měsíci) plnohodnotné invaze.

Učím se kreslit, den 28.

Ještě před trestem na mě doléhá karma, opět nic nestíhám a plány se sypou pod rukama. Málem sem znovu zapomněl na kreslení.

Učím se kreslit, den 27.

Nevím sice pro koho to píšu, ale musím se omluvit za včerejší absenci, povedlo se mi na kreslení zapomenout. Už si vymýšlím trest.
Meanwhile rychlokresba.

Oh, nevermind. Just have read you bio

Still, you have office in the middle of a graveyard. How did that happen anyway?

Učím se kreslit, den 25.

Rozpomněl jsem se na domácí úkol od pána učitele, to jest víc rychlokreseb. Chtěl po mě primárně kresby naživo, ale dnes jsem naživo moc nikde nebyl, kde by šlo kreslit, tak tahle je aspoň z videa.

(má to být docent Kubáček Univerzity Komenského)

Your office is in a graveyard?

Učím se kreslit, den 24.

V deset večer něco náškrábu, jdu do koupelny a pak to zapomenu postnout. Jako důkaz pravdivosti jest fakt, že v sedm ráno nejsem schopen koherentní myšlenky, natož vzít do ruky tužku.

Učím se kreslit, den 23.

Ano, flákal sem se.

Micinka, mňaauu

Učím se kreslit, den 22.

Málem sem dnes zapomněl, a to ani nebyly žádné fofry.

Babička mě varovala před pýchou, ale tahle se mi fakt povedla

Je oranžová, proto je miluje

Učím se kreslit, den 21.

Zdá se mi, že sem kreslení poslední dobou flákal, tak sem se dneska aspoň trochu snažil a něco na tom zřejmě bude.

Učím se kreslit, den 20.

Dochází mi nápady co psát k čarám a kolečkům. In the end, je to jen cvičení pro svalovou paměť, jako rozcvička na začátku tělocviku.

Učím se kreslit, den devatenáctý.

Myslel jsem, této bude poslední rychlokresba pro pána učitele. Když jsem ale zmínil, že sem je dělal na přednáškách, odvětil, že sem se na to nemohl soustředit a zadal další a tentokrát v klidnějším prostředí.

Pravda, na naší fakultě je vše, jen ne klid.

Učím se kreslit, den osmnáctý.

Rychlokresba pana učitele pro pána učitele (nedávám pozor).

Učím se kreslit, den sedmnáctý.

Zajímalo by mě, kdy mě přestane bavit kreslit čáry a kolečka pořád do zblbnutí. Aspoň tak do prvního měsíce bych je dělal a potom začal trénovat něco víc a pak ojediněle když bych neměl čas nebo chuť dělat něco složitějšího.