Lucie Vaňková

Tady něco nesedí - odkdy poznáš rasy psů? Nepřekvapilo by mě, kdybys váhal, jestli je to pes, nebo veverka.

Poprvý jdu za dobu svýho matkování na dospěláckou párty.

Akorát teda zjišťuju, že obsah mojí kabelky tvoří plína, kapsička a vlhčený ubrousky.

Programově se nemalovat v pětadvaceti a v pětatřiceti jsou teda dva hodně různý sporty. Ale asi mě to stejně nedonutí začít.

Když vám na ušním řeknou, že se vám kouknou do ucha a pak, že i z druhý strany... Tak tím nemyslej druhý ucho, ale ucho zevnitř.

(Z cyklu Informace, bez kterých bych se obešla)

„Mami, ty sníš tu pálivou strouhanku a já to maso, to je takovej koloběh života.“

Čtyřletý filozoficky zúčtoval s existencí pikantních kuřecích křídel.

Horší se mi sluch. Je to na hovno. Jediný, co slyšim pořád dobře, jsou ty posraný všudypřítomný auta.

Sklenice si nosíte vlastní?

Devatero řemesel, desátej podcast

Mladý může, starý musí.

Jako jestli o tom napíšou písničku?

Horší se mi sluch a poslední dobou blbě slyším určitý frekvence. Bohužel to teda není kmitočet kafrajících padesátnic.

A řád ňufíka měsíce získává paní za barem, která se mě zeptala, jestli nemám nárok na studentskou slevu.

(Hahaha, zadunělo na celý podnik hrobově mé dávno mrtvé mládí.)

Hledám něco ve své sbírce e-booků a nacházím v tomto pořadí:
- James Joyce: Portrét umělce v jinošských letech
- Petr Fiala (ano, ten premiér, ne ten z Mňágy): Skrytá církev
- Karin Havlů: Vaříme v remosce

Moje osobnosti v kostce

Našla jsem rozvrh z FAMU z prváku. Už chápu, proč jsem byla tou dobou tak v prdeli.
Po: 9:30-20:40 (s pauzou 17.20-18:55)
Út: 10:40-20:40 (pauza 17:20-18:05)
St: 9:00-18:05 (pauza 14:00-14-45)
Čt: 9:00-20:40 (dvě pauzy celkem 135 minut)
Pá: 9:00-19:45 bez pauzy

K tomu úkoly a práce. Haha. #2016

Pořád se mi stýská po blog.cz. (Z cyklu: #přiznání grafomanů)

Máme v sousedství nový komunitní podnik. Nadšení cenim, ale poprvé jsem někde dostala latté art s motivem ptačího lejna.

A teď k tomu důležitýmu: Když si vezmete termoprádlo naruby... Chladí?

Náš čtyřletý fotbalista našel pod stromečkem loutkové divadlo. Chvíli tahal postavy po jevišti sem a tam a pak povídá: „No jo, ale kdo vyhraje?”

Samuel Beckett, kamaráde, ale o tom až zase příště.

Já nevim tyvole, mergl za několik mega, ale že by tam dali páčku na blinkry, to ne...

Kolik stojí lumbální punkce kočky a jak se transplantuje střevní mikrobiom koni, to jsou takový dvě nový věci, co jsem se tenhle měsíc dozvěděla a klidně bych se bez nich obešla.

Asi že je teď čas mezi dušičkama a Vánocema, facebook mi pravidelně nabízí k chatování všechny mrtvé z mého friendlistu.

Děkuju, no.

Vlezu do tramvaje, kolem samý normíci na cestě do háku... ale z někoho táhne tuzemák jak z bernardýnovy bedýnky.

Inu, tak asi veselý advent.

Mateřské milníky: Po čtyřech letech a dvou měsících jsem sama doma na večeři. Wow. (Na oslavu jsem si koupila klobásu a taveňák)

Lidi...

Původně měl ten tweet teda pokračovat, ale takhle se pod to vejde mnohem víc dnešních historek.

Ztratila jsem diář. Aspoň v tom nejvhodnějším měsíci v roce.

Peklo exituje. Omylem jsem se ocitla na hudebce pro děti 0-2 roky. S foukací harmonikou. Vánoční speciál.

Z deníku chovatele křehké zvěře:

Já mám koně, vraný koně
to jsou koně mý.
Já mám koně, vraný koně
já se trochu bojím o ně,
neb jsou skleněný.

Tak dneska další veterinář (kardiolog), další pětilitr. Návrh diagnózy shodný s tím, co navrhuje AI.

Začíná to bejt solidní Dr. House. Nebo Mňouse?

V ideálním světě se stýkám pouze s lidmi, kterým lze k Vánocům darovat knihu.

Haha, víte kolik stojí magnetická rezonance pro kočku? Ugh