Random Týpek

ten kůň má jméno a taky zůstane koukat, je to můj terapeutický kůň.

sex tady já a kdo?

jsi doslova nahraditelná!
snad se budeme moci tedy jako lidstvo posunout dál a řešit složitější věci (to se přesně nestane)

na basic tasky je super, ale cokoliv složitějšího si vymyslí (respektuju jeho tvořivost ale kurva já to potřebuju mít dobře)

jak to děláš? vypadáš jako kdybys mě chtěla zabít ale zároveň si tak hrozně roztomilá!

bráchova služební cesta se lehce zvrtla

nádech, pak výdech. je to nakonec všechno dobrý, mohlo to bejt horší, nevím proč si stěžuju.
nesnáším svůj život, a lepší to nebude, i když se o to snažím, a chci abych ho mohl žít aspoň z části jako ostatní. snad mě moje kočka zakousne a sežere.

-
tolik negativ pro pár pozitiv, welcome to hell.
každou noc doufám, že umřu ve spánku, zároveň mám každý den chuť přestat brát prášky, sehnat si zbraň a jít moje duchy vystřílet, doslova.

Nebudu chtít mít děti, šance že na ně přenesu mojí diagnózu je více než 0% což je neakceptovatelné.
prášky mi kurví mozek, ledviny, omezují mi příliv serotoninu a dopaminu, prakticky nic mi nedělá radost.
moje pravá ruka je hůř prokrvená a nemůžu jí mít ani zvedlou nad hlavou déle než pár vteřin.

každej den je psychický a fyzický utrpení, dřív jsem se s halucinacema bavil, necítil jsem se tak sám.
každej den začíná a končí zobnutím prášků, kdybych je ztratil tak jsem dost v píči.
nikdy si nenajdu přítelkyni, "starat" se o mě je něco, co bych jí nepřál.

celej den jsem unavenej, nemám motivaci k ničemu.
musím si vybrat jestli si dneska vyčistím zuby nebo uklidím pokoj, obojí vybrat nemůžu, protože na to nemám dost energie.
mám furt hlad, nedaří se mi hubnout.
nestojí mi péro.

mínusy:
nestojí mi péro.
mám napůl lucidní sny, v tom snu jsem zavřenej několik dní/týdnů a zažívám nejhorší noční můry plný mých největších fóbií a hrůz, nikdy nevím jestli se probudím.
uvést se do provozuschopného stavu mi trvá hodinu po probuzení.

život na antipsychotikách:
plusy:
po zobnutí pills usnu do hodinky za jakýkoliv situace a spím krásnejch 8-10 hodin.
konečně nemám psychózu při který jsem sám sobě nebezpečnej.
(para)halucinace jsou o 50% méně intenzivní.

bože já jsem hroznej incel

moje kočka má fetiš na nohy.

ano, ten zvuk není žádnej kartáček na zuby ale ve skutečnosti to je vibrátor kterej mám zaraženej hluboko v prdeli

a ano, Nelča se vydala cestou cosplayování, tentokrát tohoto virálního kočičího memu.

kudy asi dál, co Coone?

also TLOU dávám mezi moje nejoblíbenější singleplayer hry, ta seamless integrace a hraní bez vození za ruku je skvělá, je to jako kdybych na všechno ve hře přišel sám. příběh přirozenej a realistickej ale i dechberoucí.

u hraní TLOU jsem trochu změnil taktiku mého hraní videoher. Vypnul jsem všechny titulky a můj enjoyment se zvýšil o 100% - víc si všímám mimiky postav a prostředí, je to úplně novej level hraní.

nic nevidíme, že ty ses flákala?!

to je takovej krásnej univerzální obličej, vůbec nevím jestli je Brego naštvanej nebo štěstím bez sebe

určitě jsou plastový! nevěřím v schopnosti Jasmína vypěstovat a usušit kytičky!

aesthetic fotka type shit.

ti prarodiče a "nechtěný" koťata jsou snad všude. asi milionkrát mi babička vyprávěla jak chodila každej rok topit koťata do řeky a byla z toho celá špatná (znělo to spíš jako vyprávění o návštěvě Disneylandu).
že je nevykastrujou a nemaj klid. snad se všechny udají a budou zdravý.

a lepší to nebude. je mi 21 let, měl bych si užívat života, ještě jsem nic nezažil a místo toho mám chuť si každý den probodnout srdce a ukončit tohle trápení, který jsem si přivodil sám.

každej den do sebe rvu drogy který mě zfetujou až z toho málem bleju a knock-outnou mě na 9 hodin, po kterejch se cítím jako kdyby mě přejelo auto a další 2 hodiny jsem nepoužitelnej, celej den jsem vyčerpanej a do toho furt tloustnu.