Makovice

Koukám, že to máme jako přes kopírák. Držte se.

Jo, na tomhle jméně jsme se shodli. Ona, když nespí, tak pořád brebentí.

Teď tady rozkošně spinká na židli a sbírá sílu na to, aby nám už druhou noc skákala po dece, spala na hrudníku, lezla pod duchnu a kníkala a mroukala. #Kecka jedna.

Máme, zatím ji víc berou peříčka.

Ani ne, my jsme od ní celkem daleko a taky jsme do předloňska nebyli připojení na vodovod.

Vzpomínky na říjen 2010:
Okolní vodárny a kostelíky.

Maruška a Očička u Drahýho neprošlo, Kecka už jo.

Máme doma šelmu,
nasaďte si helmu –
ráda skáče do výšky,
kutálí tu oříšky,
loví myš i brouka,
když nespí, tak mňouká.
Hovorná je, děcka,
říkáme jí Kecka.

Hele, Neználek.

Já spíš tipuju písničku. Šla Nanynka do zelí. 😆

Vím.

Zatím nijak, ale vzhledem k tomu, jak je po setmění upovídaná, asi jí budeme říkat Kecka.

Však. Za poslední rok, rok a půl, mi umřel o rok starší nápadník z gymplu, svědek mého ex na naší svatbě a ona kamarádova manželka, moje mladší kolegyně ze školství.

ůpů**************************************í

Pardon, to ti napsala naše nová kočička Holčička. Asi se k tomu potřebovala vyjádřit.

Já jsem díky němu dostala jedničku ze zkoušky ze starověku. Těsně před zkouškou mi vyprávěl, jak to bylo s homosexuály ve vojsku Alexandra Makedonského. Na zkoušce jsem to použila a excelovala jsem.
On je skvělej historik, teda poslední dobou se spíš dal na moderní dějiny, ale i v nich exceluje.

Kamarád, co tu odpoledne byl, poslal fotky. Tybrďo, já si vůbec nepamatuju, že jsem jim před skoro čtyřiceti lety svědčila na svatbě. Ani tu svatbu si nepamatuju. Ta moje hlava! (Moje promoční šaty inkůdyd.)

No to určitě ne. Zato byla babičkou Evropy.

Však jeho taky oženili asi v sedmi letech. Ještě že jim to s Blankou celkem vyšlo. Teda ne nadlouho.

No však, tehdy se brali ještě v plenkách. Vlastně o tom chudáci ani nevěděli, že mají svatbu. Takovej Václav IV., když ho korunovali, podle kronikářů... No to je jedno.

To asi bude nějakej středověk, že jo?

P. S. Drahý prohlásil: "Už se nedivím, že když zavoláš, mám od Oliny na hodinu pokoj. Volej častěji."
Tak jo, je hovornej.🙂
Doporučuji, navštivte Armádní muzeum na Žižkově. Pokud vás bude provázet on, budete mít štěstí. Povídá hodně, ale není to blbý tlachání, má to hlavu a patu. Asi ho miluju.

Uvnitř jsem nikdy nebyla, ale dokud jsem byla babička-hlídačka na #bábysitting, pořád jsem kolem něj drandila s kočárkem. Je to impozantní stavba, mám ten kostel moc ráda.

Mám radost. Byl tu na návštěvě spolužákokamarád. Chodili jsme spolu na vejšku a zůstali jsme v kontaktu. Na mé svatbě s nebožtíkem se seznámil s mou mladší kolegyní ze školy a celkem brzy poté se vzali. Před půlrokem ovdověl.
Doufám, že tu nebyl naposledy, i když nám mladí udělali přepadovku.

Jo, tenhle návrh už tu taky proběhl (udělali nám přepadovku mladí).

Připomíná mi puberťačku, která k nám chodila revidovat bydlení u paní Chantal ve Vaugines, když jsme byli poprvé po vlastní ose v Provence v roce 2011. Bylo to takový heprle, který se chodilo zahrabat do náhradních dek na spací patro. Na fotce na mlynářských schodech do patra.

Spala s námi v posteli. Když ráno Drahý odjel na houby, zalezla si ke mně pod deku.

Happy #Caturday, přátelé.
Jméno zatím nemám. Včera si mě přivezli domů. Svátek měla Marina, byl světový den duševního zdraví a světový den zraku. Tak je ve hře Maruška nebo Očička.

Tyhle mourovato-bílý kočky jsou všechny krásný. Fakt nechápu, proč jsem furt chtěla černou.

Tak jako jo, no. Nejdřív se vychrupla a propředla mezi našima polštářema (v posteli). Pak si vykníkala, že jí v jednu v noci budu třepat peříčka na šňůrce. Teď tu na klávesnici píše žžžžžžžžžžžžžžžž. Asi jsem na kočičího puberťáka rochu stará a unavená, ale vím že to zvládnu.

Po pěti hodinách se rozkoukává. Ono to pude.
Fotky nic moc, ale brzy snad dodám lepší.

Furt je lepší zamyslet se nad sebou, než obviňovat ze svýho neštěstí ostatní a kopat kolem sebe.