Filip Lachmann

Ty jsi ale odporná zrůda.

Po delší době se dívám na Prométhea, abych se připravil na středu.

Stejně, tohle je film s nejdebilnějšími postavami v dějinách filmu. Scenárista absolutní lempl.

Praha 1 tam roky nedokáže zprovoznit sloupky 🤡

Jsou, lidi jsou hloupý, nenávistný svině.

Podepište petici: Zastavme oligarchy! Když drží moc nad energiemi, médii i politikou pár jedinců, demokracie slábne. Je čas vrátit spravedlnost a vládu zpět občanům.

Nevím, jestli jsem to už nesdílel, ale opakování nevadí:

Korupční mašina ODS at its best.

Nepočítaně. Část jsou civilní vozidla policie, která tudy jezdí zhusta z Bartolomějské, ale i tak je to hodně. PČR mi k tomu napsala, že se na to zaměří 🤡

Kterého roku?

Pche, šlo tak z evropských peněz, tak nás to nic nestálo!

Ano, tahle vekslácká mentalita za tím je.

Upozornění pro řidiče neviditelných vozidel: chytrá měřidla parkování ve Spálené nově odhalí i vás!

I příspěvek na Fb PIDu byl takovej neoslavnej, oni s tím stejně jako DPP dlouhodobě nesouhlasili.

Jsem zastáncem pragmatiky. A pokud má něco takovej efekt ve větší než mizivý míře, moc to ničemu nepomáhá. Však to na Prague Morning tomu samýmu, co mě k tomuhle přivedl, vysvětluješ :-D

Jo, podél zaparkovaných aut mě nikdo nedostane. Jinak to míjení mi tolik nevadí, ale já si poradím všude.

Řidiči se v momentě, kdy pruh končí, na všechno vyserou a vyplní vozovku nejdebilnějším způsobem, co to jde. Ale to je asi přirozený, v autě nejde nebýt neohleduplnej.

Já tedy místa i s těma pruhama mám rád, naopak mám v mentální mapě zcela konkrétní místa, který vím, že kvůli jeho absenci nesnáším a že tam bude problém. Typicky třeba těsně před Palačákem ve směru z centra, kde pruh zmizí a je tam dvojí řazení.

Pruh je win win pro všechny, protože řidičům umožňuje případně člověka na kole předjet, bez něj by v tom úseku neměl legální možnost.

Není to cykloinfra, celý průtah centrem jako celek je ubohost vycházející z mentality správců parkoviště z autolandie, ale pro commutery je to lepší než nic.

Takhle se sice může stát, že pruh někdo bude při zastavení na semaforu blokovat, protože neumí moc řídit, ale pořád to eliminuje většinu případů, které by se děly, kdyby tam pruh nebyl. I na kole jezdívají magoři a takové situace nahrávají tomu, že se třeba rozhodnou objet tram stojící v zastávce.

Na jiné fotce je to dobře vidět, ochranný pruh má (nejspíš) standardní šířku a dva pruhy by tu po zvětšení nástupního ostrůvku být nemohly. Normově se sem totiž nevešel ani vyhrazený pruh, který by širokým autům neumožňoval pojíždění.

Kouzlo fotky aneb vábnička na agresivní motoristy: PID publikoval tuhle fotku, na které to díky úhlu focení vypadá, že se na Staroměstské udělal cyklopruh jako kráva, ačkoliv by se tam vešly dva normální jízdní pruhy. Přitom se jenom domaloval ochranný pruh pro cyklisty, protože na něj zbylo místo.

Jenže devil je právě zná...

Question for Mike Flood: With $450 million being allocated to Alligator Alcatraz, and ICE burning through $8.4 million a day to illegally detain people—How much does it cost for fascism? How much do the tax payers have to pay for a fascist country?

Ano, výplod IT wizarda Richarda Bureše. Ten člověk je studnice nefunkčních řešení, ale zato drahých.

Stále stejný

Mě nejvíc stejně zajímá, jestli mají vyřešené kamery, které budou posílat řidičům automaticky pokuty za průjezd, nebo se to bude tradičně řešit ještě pět let po otevření...

Skvělý))

V Česku je příliš mnoho mindráků, co neumí řídit. Bohužel.

Především ti do toho vůbec nic není.

Mně je z toho příběhu už vyloženě zle. Tolik odpornejch komentářů absolutních životních zoufalců... Co je komu sakra do toho.

Yep

This article makes a cultural-geographical contribution to the growing critique of ‘Yes in My Back Yard’ or ‘YIMBY’ movements, which invoke (neo)liberal supply-side economics to advocate for increased urban housing production as a means of resolving a host of social and environmental crises. The article argues for a turn to affect theory and psychoanalysis as supplements to critical political economy that can help more fully explain the appeal of YIMBY movements. Drawing on the works of Sara Ahmed, Eve Kosofsky Sedgwick, and Slavoj Žižek, the article scrutinizes YIMBYist discourse’s deep affective investment in the hated figure of the anti-development ‘NIMBY’ and its resonant framing as a ‘reparative’ response to social and ecological crises. To avoid playing into the hands of a YIMBYist narrative that frames its critics as ‘paranoid’, critics of YIMBYism would do well to lift up transformative and moving counterproposals coming from unhoused and tenants’ rights movements, embracing the risk of an alternative reparative optimism.

YIMBY hnutí je fascinujícím fenoménem, který vyloženě volá po tom, aby se z něj stal samostatný předmět výzkumu.

Seitz ve své studii amerického yimbyismu využívá teorii afektu a lacanovskou psychoanalýzu, aby rozkryl politické fantazie a formy požitku, které mu poskytují atraktivitu.